Kapitola III.

Kapitola 3.

              Danny přešel do klusu a hned pak do kroku. Držela jsem se koleny a hřívy. Koně zastavili a já sesedla.

                   "Děkuju za krásné svezení."

             Pohladila jsem Dannyho po krku.

            "Nemáš zač."

            Opřel si Danny hlavu o moje rameno.

                        ,,Pojď za mnou.

"

               Zařehtala Lady. Ohlédla jsem se, Lady stála za mnou. Přikývla jsem a s taškou přes rameno šla do jeskyně. Myslela jsem si, že jeskyně bude malá, protože vchod byl malý, ale uvnitř byla místa habaděj.

                                    "Tady na tom senu můžeš spát. Tam spím i já."

                   Přišla ke mně myšlenka od Lady. To místo bylo u vchodu, ale bylo krásně zakryté.

                      "Děkuju."

              Přešla jsem tam a do otvoru nad námi dala tašku. Otevřela jsem si ji a vytáhla pero z husy a svůj deníček. Položila jsem si to na tašku.

                "To je můj deníček na zápisky, co jsem dělala a tak různě."

              Vysvětlila jsem Lady, která na to koukala nevěřícně. Po vysvětlení zafrkala. Pochopila mě. Vyšly jsme spolu ven.

                 ,,Tady se nějak brzy stmívá."

                      Sledovala jsem pomalu černající se oblohu.

                  ,,Ano."

                   Objevila se vedle mě Loira. Byla mi už celkem zima. Na sobě jsem měla totiž jen potrhané triko s kratšími rukávy.

               ,,Budete ještě venku?"

                Optala jsem se.

               ,,Ne za chvilku musíme dovnitř."

              ,,Proč musíte?"

              ,,Večer tudy chodí šelmy, musíme navalit před vchod kameny."

                           ,,Aha."

             Usmála jsem se. Lady byla mou nejlepší poradkyní.

               ,,Nemáš hlad? V lese roste ovoce."

             Zařehtala Bessi, která se vynořila z lesa.

                 ,,Děkuji, ale ještě dnes dojím jídlo z domova."

               Usmála jsem se. Bessi naznačila pysky úsměv.

             ,,Hříbata do jeskyně."

                   Zařehtal Monty.

                   Do jeskyně se odebrala šestihlavá mešina.

                       "Zítra tě provedu po ostrově."

                Přišla ke mně Star.

                        "Dobře, děkuju."

                 Pousmála jsem se.

               "Pojď také do jeskyně."

                       Z druhé strany se zas objevila Lady. Přikývla jsem a šla do jeskyně. Za mnou šli i ostatní a Monty, Danny a Lady zatarasili vchod.

             ,,Vy jste siláci."

                  Zasmála jsem se a vzala si z tašky zbývající dva obležené chleby, v tašce mi už pak zbývaly jen samé cukrovinky. Danny si lehl hned vedle nás. Všude tu bylo seno.

              ,,Kde jste vzali to seno?"

                    Zeptala jsem se zvědavě.

                   ,,Dřív jsme měli jeskyni jinde. Jenže se zasypala. V této jeskyni žili lidé a měli tu seno pro jednu krávu. Jinak vzadu jsou kožešiny a další divné věci. Ta naše stará jeskyně se zbortila před dvěma lety. Ti lidé zřejmě našli lepší obydlí, protože jak jsme putovali, zrovna jeskyni opouštěli. Seno se nám hodilo. Rozhrabali jsme ho po celé jeskyni, úzký otvor se hodil, abychom ho mohli lépe zatarasit. Jenže je to docela těžké, každý den takhle dvakrát ty kameny přesouvat."

                Vysvětlila mi Lady.

                         ,,No pokud říkáš, že jsou tam ty věci, možná bych mohla něco vymyslet."

                            ,,Tak se tam běž kouknout a vem si rovnou ty kožešiny. Loiry, běž jí je ukázat."

                 Loira zakývala hlavou a já šla po dojezení chlebů za ní. Přešla jsem s Loirou do menší místnůsky. Opravdu, bylo tam asi šest kožešin a nějaké nářadí. Když jsem byla menší, chodila jsem potajmu za řemeslníky a učila se jejich dílu. Na princeznu netypické. Usmála jsem se sama pro sebe.

              ,,Proč se usmíváš?"

                        Pořehtala Loira.

                     ,,Ále, jen jsem si na něco vzpomněla."

                        Usmála jsem se a vzala si tři kožešiny a nářadí. Poznala jsem dýku, luk s dvěma plnými toulci, pak tu byly kameny a nějaké další dýky.

                     ,,Že si to nevzali sebou."

                 Podivila jsem se, když jsem si to vzala a šla s Loirou nazpátek.

   ,,Nikdo to z nás nechápe."