Sisinka | Kapitola III.

Kapitola 3.

              Danny přešel do klusu a hned pak do kroku. Držela jsem se koleny a hřívy. Koně zastavili a já sesedla.

                   "Děkuju za krásné svezení."

             Pohladila jsem Dannyho po krku.

            "Nemáš zač."

            Opřel si Danny hlavu o moje rameno.

                        ,,Pojď za mnou."

               Zařehtala Lady. Ohlédla jsem se, Lady stála za mnou. Přikývla jsem a s taškou přes rameno šla do jeskyně. Myslela jsem si, že jeskyně bude malá, protože vchod byl malý, ale uvnitř byla místa habaděj.

                           

                                    "Tady na tom senu můžeš spát. Tam spím i já."

                   Přišla ke mně myšlenka od Lady. To místo bylo u vchodu, ale bylo krásně zakryté.

                      "Děkuju."

              Přešla jsem tam a do otvoru nad námi dala tašku. Otevřela jsem si ji a vytáhla pero z husy a svůj deníček. Položila jsem si to na tašku.

               

                "To je můj deníček na zápisky, co jsem dělala a tak různě."

              Vysvětlila jsem Lady, která na to koukala nevěřícně. Po vysvětlení zafrkala. Pochopila mě. Vyšly jsme spolu ven.

                 ,,Tady se nějak brzy stmívá."

                      Sledovala jsem pomalu černající se oblohu.

                  ,,Ano."

                   Objevila se vedle mě Loira. Byla mi už celkem zima. Na sobě jsem měla totiž jen potrhané triko s kratšími rukávy.

               ,,Budete ještě venku?"

                Optala jsem se.

               ,,Ne za chvilku musíme dovnitř."

              ,,Proč musíte?"

              ,,Večer tudy chodí šelmy, musíme navalit před vchod kameny."

                           ,,Aha."

             Usmála jsem se. Lady byla mou nejlepší poradkyní.

               ,,Nemáš hlad? V lese roste ovoce."

             Zařehtala Bessi, která se vynořila z lesa.

                 ,,Děkuji, ale ještě dnes dojím jídlo z domova."

               Usmála jsem se. Bessi naznačila pysky úsměv.

             ,,Hříbata do jeskyně."

                   Zařehtal Monty.

                   Do jeskyně se odebrala šestihlavá mešina.

                       "Zítra tě provedu po ostrově."

                Přišla ke mně Star.

                        "Dobře, děkuju."

                 Pousmála jsem se.

               "Pojď také do jeskyně."

                       Z druhé strany se zas objevila Lady. Přikývla jsem a šla do jeskyně. Za mnou šli i ostatní a Monty, Danny a Lady zatarasili vchod.

             ,,Vy jste siláci."

                  Zasmála jsem se a vzala si z tašky zbývající dva obležené chleby, v tašce mi už pak zbývaly jen samé cukrovinky. Danny si lehl hned vedle nás. Všude tu bylo seno.

              ,,Kde jste vzali to seno?"

                    Zeptala jsem se zvědavě.

                   ,,Dřív jsme měli jeskyni jinde. Jenže se zasypala. V této jeskyni žili lidé a měli tu seno pro jednu krávu. Jinak vzadu jsou kožešiny a další divné věci. Ta naše stará jeskyně se zbortila před dvěma lety. Ti lidé zřejmě našli lepší obydlí, protože jak jsme putovali, zrovna jeskyni opouštěli. Seno se nám hodilo. Rozhrabali jsme ho po celé jeskyni, úzký otvor se hodil, abychom ho mohli lépe zatarasit. Jenže je to docela těžké, každý den takhle dvakrát ty kameny přesouvat."

                Vysvětlila mi Lady.

                         ,,No pokud říkáš, že jsou tam ty věci, možná bych mohla něco vymyslet."

                            ,,Tak se tam běž kouknout a vem si rovnou ty kožešiny. Loiry, běž jí je ukázat."

                 Loira zakývala hlavou a já šla po dojezení chlebů za ní. Přešla jsem s Loirou do menší místnůsky. Opravdu, bylo tam asi šest kožešin a nějaké nářadí. Když jsem byla menší, chodila jsem potajmu za řemeslníky a učila se jejich dílu. Na princeznu netypické. Usmála jsem se sama pro sebe.

              ,,Proč se usmíváš?"

                        Pořehtala Loira.

                     ,,Ále, jen jsem si na něco vzpomněla."

                        Usmála jsem se a vzala si tři kožešiny a nářadí. Poznala jsem dýku, luk s dvěma plnými toulci, pak tu byly kameny a nějaké další dýky.

                     ,,Že si to nevzali sebou."

                 Podivila jsem se, když jsem si to vzala a šla s Loirou nazpátek.

                      

   ,,Nikdo to z nás nechápe."

  Pořehtala Stark, která byla blízko vchodu do té menší místnůstky. Jen jsem se pousmála. Všimla jsem si, že kožešiny jsou vlastně k sobě přivázané kůže a v nich, když jsem je trošku natrhla, bylo peří z ptáků a tráva. Rozložila jsem si jednu kožešinu na zem a druhou si vzala na přikrytí. Tu třetí jsem měla do zásoby. V celé jeskyni najednou zmizelo světlo.

                       "Pojď už spát. Jeskynní duch dal znamení spánku. Musíš být utahaná."

                 Promlouvala ke mně Lady. Uvelebila jsem se na kožešině a druhou se přikryla. Z té třetí jsem měla udělaný polštář. Byla jsem uprostřed, napravo byla Lady a nalevo Danny. Z obou se na mě sápalo teplo. Chvilku jsem se zamyslela nad rodičema a nad tou myšlenkou jsem usnula.

Na královském zámku, pondělí, hodina po vyplutí lodi

               

                     ,,Šla ona pro princeznu Jelsey do komnaty. Ať okamžitě přijde."

                    Řekl rozhořčeně král Leonard. Chůva Victoria se uklonila a odešla ke komnatě princezny.

                        ,,Princezno, otevřete."

             Zaťukala chůva na dveře, ale nic se nedělo. Žádné hlasy, zvuky.

                ,,Třeba spí."

                Usmál se voják Vincent.

                ,,Prosim tě Vinctku. Neznáš ji tak jako já. Princezna je ranní ptáče."

              Byla Vicky už netrpělivá.

                           ,,Co se tu děje."

               Objevila se starší sestra Jelsey, Christina.

            ,,Vaše milostivá královská sestra má jít za Vašímotcem, který si s ní žádá mluvit."

                      ,,Dobrá pojď chůvičko se mnou."

            Usmála se Christ a otevřela dveře do své komnaty. Vyšla na balkon a lehce přelezla na sestřin. A spatřila úděsnou věc.

                  ,,Victorio, okamžitě zavolej mého otce. Jelsey zmizela."

                          A začla převeliká mela. Vypáčily se dveře Jelsyna pokoje a celý pokoj se musel prohledat.

                 ,,Všechno její oblečení, deníčky, inkousty a část jejích per je pryč."

                   Rozbrečela se královna.

                    ,,Výsosti, princezna musela uprchnout po tomhle prostěradle."

              Ukázal Joy na prostěradlo, které viselo z balkonu.

                 ,,Že jsi toho zatraceného koně prodával!"

                    Rozzuřila se královna. Samotný král začal rudnout. Spolu s královnou se začali hádat.

            ,,Nechte toho už.. Hádky Jelsy nenajdou."

                            Vložila se do hádky Christina. Rodiče se na sebe podívali a královna matka odešla z pokoje obklopena dvorními dámami.

                          ,,Vytvořte čety."

                      Rozdal rozkazy král a ještě nařídil vydat pergameny pro okolní království o zmizení princezny a vyvěšení pergamenů po městě.

                        ,,Výsosti! Výsosti!"

              Rozlehl se celým zámkem křik chůvy.

                                 ,,Princezna zanechala dopis na rozloučenou."

                        Doběhla zadýchaná chůva k panu králi. Leonard začal číst. Procházející četa králi musela rychle podstrčit křeslo, protože byl vyděšen. Kvůli hluku na chodbě se objevila i královna, jakmile si dopis přečetla, omdlela.

                                   ,,Tati! Zmizelo moje jezdecké oblečení. Jelsy tam..."

                   Než stačila něco říct, ukázal jí otec malý lístek, malým, ale čitelným písmem tam bylo napsáno

             ,,Milá rodinko! Nehledejte mě. Navždy se budu toulat po světě pod skrytým jménem. Vaše Jelsey."

                           Christina nemohla dlouho zadržet slzy. Teď na chodbě zámku brečelo celkem pět osob, král, královna, chůva, Christina a tajně i Vincent.

                            Celá královská rodina byla u vytržení a po celý den hledala........

                              10.května 1768

                    Milý deníčku. Mé prchnutí ze zámku bylo perfektní, nikdo si mě nevšiml a lodníci neměli podezření, že v záchraném člunu se skrývám. Šťastně jsme vypluli.