Kapitola desátá
Pomalu jsem přicházela k ranči. Takhle velké stáje jsem ještě neviděla. Zpozorovala jsem, že běžel směrem ke mně se štěkotem pes. Nepoznala jsem, co byl za rasu. Zastavila jsem a počkala, než si mě očuchal.
"Rexi ke mně."
Zvolala hlava, která se vynořila z jednoho okna. Pes běžel za hlasem a já šla za ním. Přišla jsem blíž a pozdravila.
"Dobrý den. Já jsem Šárka a mám tady začít jezdit."
Byla jsem trošku nervozní.
"Ahoj, já jsem Sabina a celé to tu vedu. Můžeš mi tykat."
"Jo, dobře. Takže, jak to bude dnes vypadat?"
Zeptala jsem se Sabiny a dostala odpověď.
"Od tvého otce jsem se dozvěděla, že jezdíš velice dlouho, ale přeci jen si tě musím vyzkoušet.
Půjdeš do kruhovky. Vezmeš si Napoli. Poznáš ji podle cedulky a hlavně proto, že je jediná v boxu v támhleté stáji s velkou jedničkou nad dveřma. Sedlo si vezmeš anglické a uzdečku též. Oboje najdeš v sedlovně, která je hned vedle Napolinčina boxu. V sedlovně jsou skříňky a ta s číslem sedm je zatím tvá. Později budeš mít čištění třeba jinde. Vejde se ti tam vše, co budeš potřebovat. Jo a tady máš klíček. Počkám na tebe u vchodu do stáje."
Poděkovala jsem a odešla směrem ke stáji. Šla jsem uličkou a spatřila, jak z jednoho boxu vykoukla hlava krásného haflinga. Takto doopravdy vypadala Napoli. Musela jsem uznat, že fotky občas klamou.
"Ahoj Napoli. Dnes mě budeš mít na krku."
Usmála jsem se a podrbala kobylku po krásné hvězdičce na hlavě. Napoli byla doopravdy přátelská. Šla jsem do sedlovny, kde jsem si vzala sedlo, dečku, uzdečku a pověsila to na takové vysouvací bidlo u boxu. Pak jsem ještě z háčku vzala ohlávku s vodítkem. Měli to tu řádně uspořádané.
Vešla jsem do boxu s ohlávkou a vodítkem. Nasadila jsem ohlávku Napoli a připla vodítko. Vyvedla jsem ji ven, uvázala před boxem a dala se do čištění. Po celé proceduře jsem jako obvykle nasadila sedlo s dečkou a to tak, že jsem ho dala nad kohoutek a po směru srsti sjela trošku dolů, aby nevzniklo nějaké poškození kůže koně. Měla jsem zkontrolováno a ještě jsem Napi nasadila uzdečku, prošla se s ní a dopla podbřišák. Vzala jsem si na sebe helmu a vestu. Vedla jsem Napoli chodbou a viděla, že u vchodu na mě čeká Sabina.
"Tak sem pojď a já jí zkontroluju."
Řekla mi a začala obhlížet Napi.
"V pořádku, teď pojď za mnou ke kruhovce."
Šla jsem za ní a vstoupila do kruhovky, kde jsem si stoupla do středu a upravila si třmeny. Nasedla jsem a po Sabininým povelu jsem jela na pravou ruku krokem. Napoli šla bez jakýkoliv pobídek. Nemyslela jsem na to, že sedím úplně na cizím koni. Představovala jsem si, že jsem na Sisince.
"Změň si směr a po dalším kolečku se procvič."
Změnila jsem si směr, po kolečku pustila otěže a začala dělat mnou oblíbené cviky. Nejraději je dělám bez sedla, se sedlem to nebylo ono.
"Výborně a teď si nakluš."
Jemně jsem stiskla paty a mlaskla. Napoli přešla do příjemného klusu. Pak jsme mohly přejít do cvalu. Ten byl na Napoli nejúžasnější. Mohla bych takhle cválat ještě dlouho, ale Sabina mi řekla, ať přejdu do klusu a pak do kroku. Pak mě zavolala k ní a dala se do řeči.
"Je vidět, že jezdíš opravdu dlouho. Zařadím tě rovnou do pokročilých. Nejčastěji jezdíme v neděli, ve středu a v pátek na jízdárně. Soboty jezdíme ven a zbylé dny jezdí začátečníci. Takže zítra přijď na druhou hodinu. Budeme jezdit parkur. Vezmeš si Napoli. Teď ji jdi odstrojit a vyčisti ji. Jsem domluvená s Gábinou, že tě tady tak trochu provede."
"Fajn. Kde ji potkám?"
"Přijde za tebou k boxu v půl čtvrté. Teď je třičtvtě na tři. Takže máš čas."
Dořekla a odešla. Já spolu s Napoli jsme šly směrem ke stájím a pak k boxu. Odstrojila jsem Napoli a vyčistila. Nakonec jsem jí dala pamlsek a šla si uspořádat věci do skříňky. Vrátila jsem se k boxu a koukla se na hodinky. Bylo čtvrt na čtyři. Chvilku jsem se s Napoli více sbližovala. Když najednou jsem uslyšela, že se někdo k nám blíží a pak toho člověka i spatřila. Byla to Gábina, ta holka s kterou jsem se viděla minule. Vyšla jsem z boxu Napoli a zavřela dveře.
"Čau."
Procedila mezi zuby.
"Ahoj."
"No, tak my se už viděli minule. Vzpomínám si na tebe, hladila sis mou Wildinku. Musím tě dopředu upozornit, že kope. Slyšela jsem, že budeš zítra na tréninku parkuru s námi. Ale to nevadí vrhnem se na tu prohlídku."
Kývla jsem a následovala ji. No, vypadala víc nevrle než minule. Poslouchala jsem každé její slovo na půl ucha. V šest hodin jsme se "rozloučili", ikdyž by se to tím nedalo nazvat. Odcházela jsem domů plna dojmů z nové stáje. Doma jsem vše povyprávěla rodičům, najedla se a pak si začala psát s Klárou a nakonec jsem zalehla a usnula.