Kapitola pátá

Kapitola pátá

Seběhla jsem dolů po schodech a viděla, že mamka už začla prostírat. Pomohla jsem jí dát skleničky na stůl a ona už jen nandala na talíře kaši s klobásou. Táta, Tomáš a mamka si už sedli.

"Dobrou chuť."

Popřála jsem a sedla si také. Odpovědí bylo zamumlání. Štěstí, že úkoly a připraveno do školy jsem už měla. Taška na mě už čekala u dveří, ráno si do ní dám už jen svačinu, kterou si připravím po večeři. Najezená jsem umyla po sobě nádobí a připravila si svačinu ve formě čtyř rohlíků s borůvkovou marmeládou. Pak jsem je jednoduše šoupla do ledničky a šla zpět do pokoje. Našla jsem si pyžamo a odešla do koupelny. Vlezla jsem do sprchy a krátce se sprchovala.

Po chladivé spršce čekal na mě ručník. Vysušila jsem si vlasy a ještě vzala fén s hřebenem. Vyfénovala jsem si vlasy a rozčesala je. Natáhla jsem na sebe pyžamo a odešla do pokoje. Koukla jsem se na hodiny. Ukazovaly půl osmé. Připravila jsem si tedy na židli zítřejší oblečení. Takže na židli jsem odložila svetr, džíny, triko a spodní prádlo. Šla jsem říci dobrou noc rodičům a šla se natáhnout. Usínala jsem běžně kolem třičtvrtě na deset, ale teď nebylo ještě ani osm hodin.

Po ruce jsem měla papíry a pastelky, a tak začala malovací mánie. Do půl desáté jsem namalovala dva koně. Jednoho jen hlavu a druhého celého, ale vypadal trošku jinak, než byl v mých představách.

Unavená jsem zhasla lampičku a zavrtala se do peřiny a pustila se do říše snů.

Ráno jsem se vzbudila po zvonění šíleného budíku v půl sedmé. No, tak jsem vstala a odšourala se do koupelny, kde jsem si umyla obličej, vyčistila zuby a došla na záchod. Umyla jsem si ještě ruce a šla se oblékat. Ačkoliv byl počátek jara, sluníčko svítilo, jak jen mohlo. Seběhla jsem potichu dolů a šla ke stolu, kde na mě už čekaly dva přikryté chleby a vedle v termosce čaj. Nejdřív jsem dala do tašky svačinu z ledničky a sedla ke stolu. Tomáš už byl pryč. Chodí do třeťáku na jeden gympl. Musí jezdit už ve čtvrt na sedm. Mamka už byla v práci a táta spal. Tak jsem se pořádně nasnídala, zapila to čajem a rozhodla se, že pojedu na kole. Škola nám začínala od osmi a pondělní škola byla jen do jedné, takže pak pojedu hned po ní za koňma.

Nadešla chvíle, kdy bych měla už vycházet. Šla jsem se potichu rozloučit s taťkou a ve verandě si vzala boty a tašku. Vyšla jsem z domku a to už mě vítala Amálka. Pohladila jsem ji a šla do kůlny si pro kolo, z háčku jsem si vzala helmu a vyjela ven. Šla jsem dvorkem, otevřela branku a hned ji za sebou zavřela, aby Amča nezdrhla. Vyjela jsem na silnici a šlapala do vnitru města.

Školu jsem měla od domu dva kilometry, ale i přes to jsem buď chodila pěšky, a nebo jezdila na jaře, v létě a na podzim na kole. Hlavně na tom mělo zásluhu počasí, jak se dostanu do školy, někdy také mě vezl táta a nebo mamka. Najednou se přede mnou vynořila spolužačka a zároveň kámoška Klára. Jela taktéž na kole. Zbylou cestu jsme spolu klábosily. Řekla jsem jí o stěhování. Chvilku mlčela a pak pověděla.

"Achjo, to je škoda. Ale slib mi prosím jedno a to, že mi budeš alespoň jednou měsíčně psát a já tobě taky. A taky buď na netu."

Řekla a já jen přikývla na souhlas. Pak jsme dorazily ke škole. Zajely jsme ku stojanu a zabezpečily kola. Cestou k šatnám jsme potkaly partu nenormálních lidí, když to řeknu slušně. Byli to kluci z osmičky. Vůbec se neumějí chovat. První hodinu nás čekal učitel, s kterým máme matiku. Vešli jsme všichni do matiky a připravili si. S Klárou sedíme vzadu, takže jsme si mohly dovolit vyndat i papíry a malovat si o hodinu.

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr

Ozvalo se celou školou a do třídy vešel učitel a pokynul nám, abychom se posadili. Ve třídě nás bylo pětadvacet. Já byla v pořadníku jako sedmnáctá. Bylo deset kluků a patnáct holek. Náš milý matikář řekl, že nás dnes bude zkoušet. Třídou se ozvalo nesouhlasné zamručení, ale učitel byl neobluvný a začal hezky od prvního kluka. Rozhodla jsem se, kouknout se do sešitu. Klára se radši taktéž podívala, neboť byla hned první z holek, co půjdou k tabuli.

Zkoušející odpadávali, bylo jednoduší říci nevim, než se tam u tabule mořit. Učitel se usmíval, věděl, že se určitě nikdo neučil. Ani největší šprt ze třídy moc toho nenamluvil, ale dostal trojku. Otázky byly buď teorie, a nebo dal dotyčnému příklad. Začínaly holky. Klárka dostala otázku docela těžkou, ale poprala se s ní a odcházela s jedničkou. U holek byly výsledky lepší než u kluků. A pak to přišlo.

,,Prosím slečnu Montekovou.”

Gr, nesnášim, když mi někdo říká příjmením, alespoň každý učitel mi říká jménem, ale tejten ne. Položila jsem žákovskou na katedru a čekala na jeho otázku či příklad.

,, Tak mi třeba vypočítej příklad (x-4) a to celé na druhou."

Dostala jsem výraz. Supr, potřebovala jsem si jen vybavit ten vzoreček. Poodešla jsem k tabuli a začla jsem. X na druhou – 2 * x * 4 + 4 na druhou. Ještě jsem to přepočítala a zapsala konečný výsledek x na druhou mínus osm x plus šestnáct. Odložila jsem křídu a řekla, že to mám. Učitel to s úsměvem překontroloval, ale pak jsme si všimla, jak se zamračil. Věděla jsem, že si myslel, že to nezvládnu. Řekl, že je to bez chyby a mám za jedna. Cestou k poslední lavici jsem se triumfálně usmála. Pak pokračovali další, až nakonec zazvnonilo, postavili jsme se a pak si začali sklízet a odcházeli na přírodopis.

Školní čas utekl jako voda. Třída již věděla, že je brzy opustim a tak začali spořádat plány, co mi koupí na památku. Nejsem jim lhostejná, vždyť jsem to byla já kdo jim při písemkách radil a dával opisovat úkoly. Sice jsem nebyla chytrá, ale ta dvojka jim stačila. Po poslední hodině, nebo-li tělocviku, jsem s Klárou jela zpět domů. Na křižovatce jsme se rozloučily a já se vydala k domovu. Doma nikdo ještě nebyl, a tak jsem si dala do mikrovlnky špagety a šla se převléknout, připravit si do školy a následně jsem si vyndala špagety, které na mne čekaly ještě v mikrovlnce i po jejich připravení. Najedla jsem se a pak si po sobě umyla nádobí.

Napsala jsem vzkaz mamce a vyšla z domu. Amálka venku zaštěkala, ale to jenom kolem prošel manželský pár. Koukla jsem se Amče do misek, zda-li má obživu. Měla, takže jsem již převlečená do koňského vyrazila ku stájím. V kapse jsem měla mrkev a klíče od domu.

Před stájí ležel bílý kocour Snížek, pohladila jsem ho a vešla do stáje. U boxu Lorda byla zrovna Lenka. Začala jsem konverzaci.

"Ahoj, včera jsem nemohla přijít, jeli jsme obléhnout to místo, kam se budem stěhovat. Co budem dnes dělat?"

"Jé ahoj, jo to je dobrý, tvá mamka mi o tom řikala. Bude škoda, že naše stáj o tebe přijde. No dnes budem mít drezuru, venku je krásně. A jak si zvládla tu sobotu? A jinak mockrát děkuji."

"No, tak po šesti letech jsme si padli do oka s Lordem. Byla jsem s ním v kruhovce. Dobře, takže si jdu pro Sisinku."

"Tak to je skvělé, alespoň nebude mezi vámi oheň. Ale řekni mi, co jsi všechno dělala."

Takže jsem jí to celé pověděla, ona jen uznale kývla a já odešla si pro Sisinku, která byla v ohradě. Po zavolání zvedla hlavu, zařehtala a běžela směrem ke mně.