Kapitola devátá

15. březen 2014 | 22.41 |
blog › 
Kapitola devátá

Kapitola devátá

Byl to jen sen, nebo jsem doopravdy jinde, než ve svém starém pokoji a starém domě. Otevřela jsem oči a bylo tomu už tak. Viděla jsem, že to tu bylo takové jiné, takže to sen rozhodně nebyl. Sluníčko krásně hřálo a ptáčci venku štěbetali. No a dnes na mě čekal ten den D, aneb první den na ranči U Zelené Sedmy.

Měla bych tam jít naštěstí sama. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby tam šli i naši. Koukla jsem se na hodiny, jéj můj oblíbený vstávací čas. Bylo přesně deset hodin. Šla jsem tedy do šatny a vyhledala nějaký ohoz na sebe. Pak jsem si ještě skočila vyčistit zuby a došla si na záchod.

V kuchyni bylo nezvyklé ticho. Jen na stole ležel talířek a tři rohlíky. Vedle byl lísteček. Vzala jsem ho a přečetla.

Jeli jsme do města. Tomáš šel s Amálou prozkoumat okolí. Najez se, do oběda jsme zpět.

Rodiče

Ha, prozkoumat okolí. Určitě se šel porozhlídnout po nějakých holkách. Snědla jsem snídani a napila se čaje. Bylo půl jedenácté, když jsem zaslechla hlas motoru, vykoukla jsem z okna a spatřila, že to bylo naše auto. Vyšla jsem ven a zamávala jim. Šla jsem pomoci s nákupem a ukořistila něco dobrýho.

,,Tomáš ještě není doma?"

Otočil se na mne otec.

,,Ne ještě ne."

,,Doufám, že přijde do oběda."

Přidala se do debaty mamka.

,,Jo a tati. V kolik se mám dnes dostavit za tou Sabinou?”

Zeptala jsem se a dostala stručnou odpověď.

,,Máš se dostavit v půl druhé."

,,Děkuju."

Šla jsem s ovocem do domu. Vzala jsem si kinder tyčinku a utekla s ní a spolu s dalšími třemi do pokoje. Táta měl dnes volno. On byl totiž veterinář a měl by také kontrolovat koně na ranči.

V pokoji jsem si připravila věci na koně. Takže vestu, helmu, tašku s čištěním, rajtky, pérka s chapsy, mikinu a triko s dlouhým rukávem. Bylo celkem teplo, proto nebyla bunda na seznamu věcí. Naskočilo jedenáct pryč a koho jsem neviděla jít polní cestou. Tomáše s Amčou. Od okna jsem se odtrhla, když vstoupil táta. Přišel mi namontovat počítač. Po jeho namontování jsem pronesla Díky.

Bylo krátce před dvanáctou, a tak jsem seběhla dolů po schodech a ucítila vůni rýžového nákypu. Po té dobrotě jsem si po sobě umyla talíř a odešla do pokoje. Měla jsem už i nové učebnice do nové školy. Věděla jsem i jak byli daleko. To díky taťkovi. Byli celkem pozadu.

Byla jedna hodina, pomalu jsem se začla oblékat a byla celá nesvá. Rodiče mi popřáli mnoho zdaru a já odešla cestou k ranči. V ruce jsem svírala helmu,vestu a tašku s čištěním.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář