Kapitola jedenáctá

Kapitola jedenáctá

Venku byla ještě tma. Koukla jsem se tedy na hodiny, které svítily ve tmě na zdi.

"Je teprv půl šestý ráno."

Zabručela jsem, převalila se na druhý bok a zas usnula.

Slyšela jsem dupot, jak asi někdo běžěl po schodech. Zamžourala jsem jedním očkem na hodiny. Ukazovaly osm hodin.To bylo fajn. Líně jsem se zvedla z postele a v polospánku odešla do koupelničky. Vychrstnula jsem si na obličej studenou vodu. Pak jsem si ještě zašla na záchod a umyla si ruce, vyčistila jsem si zuby a šla se obléci do tepláků a trika.

Plná svěžesti jsem seběhla po schodech a pozdravila rodiče i toho slona, který dupal ráno po schodech. Mamka mi podala toasty. Vzala jsem si tři a zasedla ke stolu. Vzpomněla jsem si na džus, a tak jsem otevřela ledničku a nalila si džus do skleničky.

Po snídani jsem si řekla, že bych se mohla jít kouknou po okolí s Amálkou. Tentokrát jsem jí radši připla i vodítko a šly jsme. V lese jsem potkala nějakou dívčinu taky se psem. Připadala mi ve věku rovnému mému. Pozdravily jsme se a já přidala do kroku. Proběhly jsme kolem jezera a pak jsem spatřila ohradu. Okem jsem zahlédla Napoli i Golden, ale byly obě daleko. Běžela jsem teda zpět k domu, kde jsem ještě za sebou zavřela branku a pustila Amču.

Uklidila jsem boty a vyběhla po schodech. Bylo deset hodin a já si zapla počítač. Spatřila jsem online Míšu a Klárku. Začaly jsme si psát. Dozvěděla jsem se pár novinek ze školy i od koní.

Když holky v jedenáct musely odejít, odešla jsem též a vzala si z knihovničky knížku.

Byla jsem již v půlce, když tu najednou mamka zavolala, že je oběd. Vzala jsem si záložku, založila ji do knížky a seběhla po schodech.

Oběd voněl lákavě. Jo, rajská mě zlákala vždy. Nandala jsem si čtyři knedlíky a kápla na to omáčku a vylovila maso. Zamumlala jsem dobrou chuť a zasedla ke stolu.

Po zdolání posledního knedlíku, putoval talíř s příborem do dřezu, kde byl následně umyt. Jelikož bylo půl jedné a já chtěla jít dřív na koně, neboť na hodině musíme být ve dvě, připravila jsem si pérka do chodby a vyběhla po schodech nahoru a zamířila rovnou do šatny, kde jsem si vzala triko s dlouhým rukávem a rajtky. Do ruky jsem si dala chapsy a seběhla dolů po schodech, kde jsem si na chodbě nazula perka a nasadila chapsy. Oznámila jsem můj odchod a vyšla přesně v jednu hodinu po cestě směrem ke stájím.

Najednou se vedle mě vynořila Gábina. Celkem jsme se jí lekla, ale podivila jsem se, když mě zvesela pozdravila a dala se semnou do konverzace.

"Ahoj, ty dnes budeš skákat s Napoli?"

"Ahoj, jo budu, proč? Je nějaká lenivější?"

"Ne to ne, ona je spíš do parkurů zamilovaná, takže bičík nebudeš potřebovat, ale já jo. Wild kope, takže jezdíme poslední, ikdyž někdy bývá hodná, ale to je vyjímečně."

Poslední slova řekla trošku zkroušeně a já chvíli mlčela, ale nakonec jsem vymyslela, co dál povídat.

"Tak to je supr. Já bičíky zásadně nepoužívám. Ale v ohradě Wild nevypadala, že by byla nějaká kopající."

"Protože to bylo před výukou a byla na pastvině, ale v boxe je to nejhorší. Nesmí jí čistit nikdo jiný, nežli já, jinak by ho přimáčkla ke zdi."

"Aha a koně jsou teď venku?"

Sice jsem je viděla, ale co když je zas zahnali do stájí, přeci jen to bylo dopoledne.

"Jo budou. Dávej si však bacha. Ostatní jezdkyně jsou nafintěný slečinky. Hlavně si dej pozor na Veroniku. Heleď, teď se rozdělíme, nemusí každý vědět, že já se bavím s novým členem stáje. Přijdeš mi ale sympatičtější než ti ostatní. Nepřijde mi, že jsi z města,. Po hodině se sejdem ve stodole, jen my dvě. Ta je hned vedle stáje, kde je Napoli. Takže zatím čau."

"Jo, dobře a dík. Zatím, uvidíme se na hodině."

V myšlenkách mi kolovaly otázky. Že by se stala mou kamarádkou? V myšlenkách jsem šla směrem ke stáji, kde má svůj box Napoli. Z věšáčku jsem vzala vodítko, vzala si ze skříňky čištění a věci na sebe. Odnesla jsem si to na venkovní uvazoviště, které mi ukázala včera Gábina. Doběhla jsem ještě pro sedlo, dečku, uzdečku a šla jsem k ohradě.

Hodinky mi ukazovaly půl druhé, to stihnu. Zavolala jsem na Napoli a ona ke mně hned přicválala. Připla jsem jí vodítko k ohlávce a vyvedla ven. U uvazoviště jsem ji přivázala a vyčistila. Šla směrem ke mně Sabina a zeptala se, jestli nepotřebuji pomoc. Zakývala jsem hlavou, že ne. Spolu se mnou tu byly tři jezdkyně.

Na hřbet jsem položila sedlo s dečkou, zkontrolovala ho a zapla podbřišák. Nasadila jsem uzdečku a na sebe vestičku a helmu. Bylo za deset minut dvě hodiny. Šla jsem směrem k jízdárně, kde se nacházely tři jezdkyně, mezi nimi i Gábina. Nechtěla jsem nás prozradit, a tak jsem prošla brankou, kterou mi otevřela Sabča a dopla jsem podbřišák.

Upravila jsem si třmeny a vyhoupla se do sedla. Srovnala jsem se a čekala, až bude hodina odstartována. Ještě dorazily dvě holky a to bylo vše. Zbývající asi nejezdili parkur, a nebo byli nemocní. Sabina zavelela nástup a já se zařadila vedle Gabči, která na mne po očku mrkla.

Ticho prolomila Sabina.

"Takže holky. Dnes budem skákat do metru. Což je pro některé z vás nové. Nejspíš jste si všimly, že máme mezi sebou novou jezdkyni. Šárka se přestěhovala do vesnice teprv včera. No, to bylo na úvod hodiny. A teď za Gerou se vydáte na pravou ruku. Poslední pojede Wild a před ní Napoli."

A bylo to tady. Můj první trénink v novém ranči. Nejdřív jsme krokovali a pak se rozdělili na dvě skupiny a jezdili v protisměru. Nakonec jsme dělali kruhy a oblouky.

"Naklušte si a po kolečku z klusu do cvalu."

Konečně. Pomyslela jsem si po povelu od Sabiny. Napi jsem dala znamení ke klusání a poočku spatřila, že Sabina staví dva křížky a tři kolmáky. Kolečko klusu bylo za námi, a tak jsme přešli do cvalu. Po asi dvou kolečkách jsme přešli do klusu a pak do kroku, až nakonec jsme zastavili.

"Takže budete skákat po jednom, abych viděla, jak jste na tom po zimě s dovednostma. Samozřejmě nejdřív budu chtít vidět Šárku. Máš tu pět překážek ve velikostích třicet, padesát a devadesát centimetrů. Pořadí si můžeš rozvrhnout, jak se ti bude chtít."

A proč zrovna já sakra. Takhle si můžou o mně toho ještě víc myslet. Kurnik. No, prohlédla jsem si trať a kývla na Sabi. Pobídla jsem Napoli ke klusu a vyjela jsem na dlouhou stěnu, zatočila jsem a pobídla ke cvalu.

Směřovaly jsme k první překážce. Byl to křížek o výšce třicet centimetrů. S pobídkou se Napoli vznesla a čistě dopadla. Druhá překážka, alias kolmák, byla už padesátka. Napoli i ji překonala bez chyby. Skočily jsme takhle ještě jednu padesátku a následovaly dvě devadesátky. S přehledem jsme je přeskočily a přešly do klusu a dojely zpět ke skupině už v kroku.

"Super a teď pojeď ty Gábi."

Ostatní holky se uchechtly a Gabča po nich šlehla pohledem, ale to už se vydala klusem ke stěně a nakonec cvalem k první překážce, zvolila trošku jinou trasu než já, ale bylo vidět její zápasení s Wild. Když dojela jen jsem kývla.

Dojely i ostatní holky a překážky byly vysoké jeden metr. Jela jsem zas první. Bezchybně jsme to přeskákaly, též Gábina s Wild, ale další holka to se Sixteen nedokončila bez chyby. Pak doskákaly i ostatní dívky a byl zas nástup. Sabča nás pochválila a nechala krokovat.

Spolu s Napoli jsme ještě jezdily po jízdárně v kroku. Nechala jsem ji volnou otěž.

,,Můžete jít.”

Rozloučila se Sabina. Jela jsem na Napoli až k uvazovišti, kde jsem sesedla a odstrojila ji. Přetřela jsem Napolinčinu srst stěrkou na pot a dala pamlsek, který byl v boxu na čištění. Odvedla jsem Napi do ohrady a šla uklízet věci..