Kapitola šestnáctá

Kapitola 16.

Ráno jsem se probudila s knížkou u nohou.

"Jé já si ji nedočetla."

Promluvila jsem si sama pro sebe a mrkla na hodiny. Bylo čtvrt na sedm. To je pech. Pomyslela jsem si, protože za čtvrt hodiny bych měla teprve právoplatně vstávat. Tupě jsem koukala do stropu. Dnes jsme měli mít do tří. Měli bychom mít češtinu, matiku, fyziku, chemii a anglinu dopoledne. Pak alespoň odpolední pauzu a dvě hodiny výtvarky. Ba jo. Výtvarku bych si měla vzít sebou.

Rozsvítila jsem si lampičku a do taštičky si připravila důležité věci. Pak jsem si to mohla dát ve škole do skříňky. Budík se mi rozdrnčel, a tak jsem ho vypla a šla na záchod. Pak si umyla ruce a obličej. Následovalo vybírání hadrů na sebe.

Seběhla jsem i s taštičkou a mobilem dolů a dala igelitku do tašky do školy. Vešla jsem do kuchyně a udělala si kakao. K němu mi přišla vhod buchta.

Snídaně do mě vpadla a čekala jsem u dveří na bratra, než se uráčil obout. Sluníčko svítilo, a tak jsem si vzala sluneční brýle a s taškou přes rameno jsem vyšla ze dveří. Zamkla jsem a dala si klíče do kapsy.

Z dálky jsem zahlédla, jak k nám mířila Gábuš.

,,Ahojky.”

Pozdravila mě Gábi a já jí odpověděla totéž. Pak se k nám přidala a Tomáš se jen divil, že se semnou bavila.

,,V kolik dnes končíš, Gabčo?”

,,Ve tři jako vy.”

,,Tak to jo.”

Usmála jsem se.

,,Pujdem dnes na pátou za koňma? Třeba je už jen vyčistit? Většinou v pět jsou v boxech a žerou.”

,,To by šlo. Přijedem domů ve čtvrt na čtyři. Najím se a udělám úkoly. Ještě si připravím na středu. Takže v půl páté by byl sraz u toho kaštanu?”

,,Joj klidně.”

Dorazili jsme všichni tři na autobusák . Pozdravila jsem se s Jess , která se připojila k nám do pokecu. Autobus konečně přijel. Tentokrát jsem seděla s Gábinou, neboť si Jess sedla s Tomášem. Jak divné, pomyslela jsem si.

,,Tak ve tři čekám u dveří.”

Zavolala na mě Gábina, když se vypařila na druhý konec budovy. Do skříňky jsem šoupla výtvarku a vzala si nějakou tu učebnici na dnešek. Společně s Jess jsme šla do učebny češtiny.

Fůů češtinářka nám dala diktát. Jaké štěstí, že jen gramatiku. S dobrým pocitem jsem odevzdala sešit a začla si sklízet. Po zazvonění jsme přešli do vedlejší učebny, kde se nacházela matika.

Desetiminutová přestávka uběhla a z nás se kouřilo při počítání těžších rovnic. Matikářka teda byla lepší, než náš matikář na mé bývalé škole. U matiky jako by se čas zastavil.

,,Šárko, Ty už máš vše vypočítané?”

Optala se mě učitelka a já jen souhlasně přikývla.

,,Tak mi to přines. Oznámkuji ti to.”

Zakoulela jsem očima a vzala sešit. Položila jej na katedru a trpělivě čekala na učitelčino známkování. Za pár minut měla opraveno a já jí přinesla žákajdu. Do ní jsem dostala kupodivu jedničku.

Po zazvonění jsme zas přešli do učebny fyziky. Celá hodina byla nudná. Brali jsme, no už ani nevim co. Ve stejné třídě proběhla chemie, která byla zábavnější.

Konečně byla pátá hodina. Měli jsme angličtinu. V angličtině jsem se přestavila a pak jsme dělali nějaká cvičení v pracovním sešitě.

Po zazvonění jsme se vydali na oběd. K obědu jsme měli pečené kuře a brambor. Vzala jsem si svoji porci a odebrala se ke stolu, kde byla i Jess. Za chvilku si k nám přisedla i Gábina a Tomáš. Povídali jsme si spolu a jedli.