Kapitola osmnáctá

Kapitola 18.

Nelítostný budík se rozezvučel na celý pokoj. Zabručela jsem a natáhla ruku, abych ho mohla vypnout. Pomalu jsem vstala a stále ještě v polospánku odešla vykonat ranní hygienu.

Po osvěžení a již v plné bdělosti následovala cesta do šatny, vybrala jsem si něco na sebe a šla si k posteli pro oba sešity.Seběhla jsem dolů, šupsla sešity do tašky a šla se nasnídat. Před zrakem se mi neschoval tvarohový koláč, jen se po něm zaprášilo.

Počkala jsem u dveří na Toma a pak jsme vyrazili. U branky na mě čekala Gábi, a tak jsme celou cestu všichni tři vesele klábosili, až k zastávce. Chvilku jsme čekali, když k nám přišly nějaké holky. Gabča mi je představila jako své kamarádky. Byla s nimi dobrá mluva, pak konečně přijel autobus a já si sedla s Gabčou, protože Jessica tu nebyla.

"Páni, jsem tu pár dní a mám již o trošku víc kamarádů, než jsem čekala."

S udivením jsem kroutila hlavou..

"To bude tím, že se máš za kámošku mě."

Zasmála se Gabča a spikleneci mrkla. Pak jsme se obě daly do smíchu a smát jsme se přestaly, až když nám autobus zastavil u školy.

"Tak zatím ahoj. V půl dvanáctý na zastávce."

Zamávala Gábi a zmizela ve svém pavilonu.

Nakonec jsem zašla i já do svého pavilonu a kráčela ke své skříňce. Vyndala jsem si všechmy potřebné věci a šla do fyziky ("pomooc").

Už jsem myslela, že budu muset někde sedět sama, když mi cestu zastoupila Jess. Oddychla jsem si.

"Už jsem myslela, že dnes nepřijdeš."

"To by se mi nepovedlo."

Zasmála se a já se uculila. Vešly jsme do třídy a zamířily k lavici. Začlo zkoušení, jako na potvoru jsem šla první, ale díky bohu dopadlo to výborně. Jess se měla, svoji dvojku měla jistou. Já si svoji dvojku vybojovala a čekala jen na ošklivý zeměpis, který mi také problémy nedělal.

Dějepisem skončila úmorná část ve škole a pak se zvoněním jsme vystřelili všichni ven. Domu jsem si vzala jen pár věcí a letěla ven. Konečně jsem byla venku a rychlejším krokem jsem šla k zastávce, Jess jsem neměla za zlé, že jezdila s mamkou. Měla jsem tu přeci Gábi. S Gabčou jsme si povídaly, než přijel autobus a odvezl nás domů.

"Takže dnes v půl druhý u stromu."

Křikla Gábina při odchodu domů z busu. Já to jen zamáváním potvrdila.

Barák byl prázdný, jen venku byla Amálka a já uvnitř. Udělala jsem si tedy něco k obědu a pak nakrmila Amálku. Nakonec jsem si zašla na chvilku na počítač, ale když tam nic zajímavého nebylo, tak jsem ho vypla.

Zašla jsem se kouknout, zda má Amála vodu a trošku ji tam dopustila. Bylo teprv půl jedný, a tak jsem si řekla, že byl pravý čas si číst.

Konečně mi zazvonil mobil, že je čtvrt na dvě. Zaklapla jsem knížku a šla se převléci. Za ani ne pět minut jsem byla u domovních dveří, které jsem zamkla a vzala si klíček. Ještě jsem zamkla bránu a dala oba dva klíče do ledvinky, kde byl již mobil a dvě mrkve.

Ani ne za pět minut jsem byla u stromu a jakmile jsem spatřila Gábinu, tak jsem jí vyšla naproti.

"Koukám, že jsi vybavena."

Řekla jsem na pozdrav.

"No jasný, pečiva máme doma dost."

Usmála se Gabča a v klidu jsme došly ke stáji, kde byla jak Fíla tak i Baby. Do boxu na čištění jsem dala vodítko a ohlávku (provazovku, samozřejmě), zavřela jsem jej a vzala ho do levé ruky. Na pravé rameno jsem si pověsila uzdečku a spolu s Gabčou šla k uvazovišti, kde jsem to odložila.

Když jsme chtěly s Gabčou jít pro sedla, všimly jsme si, že nám je nesli nějací dva stájníci. Už jsme chtěly něco říct, když ten vyšší začal mluvit.

"Bez tohohle se neobejdete mladé dámy."

Pomalu jsem se začla dusit smíchy, avšak Gábi na mě mrkla a spustila.

"Ó mladí páni jsou bystří, ale co když jsme zrovna chtěly jet do přírody bez sedla."

Gabča šibalsky zamrkala, stájníci se uchechtli a položili sedla na břevno.

"Vtipálci."

Pronesla Gabča po jejich odchodu. Já to už nevydržela a vybuchla smíchy, po chvilce se přidala Gábi a se slzami v očích jsem vzala ohlávku a vodítko. Jak Baby tak i Fíla se nechaly v pohodě chytit. Odvedly jsme je k uvazovišti a připravily si je.

Po připravení jsme se s Gabčou vydaly na jízdárnu. Tentokrát nás tu bylo šest, někteří koukali udiveně, ale já si jich nevšimala a jen v klidu zkontrolovala podbřišák, udělala třmeny a s úsměvem na tváři se vyšvihla do sedla.

"Tak žáci, dnes budem pilovat obraty na barelech a slalomu mezi tyčemi. Za měsíc budou závody, jak někteří jistě víte. Počítám s pěti žáky. Ty vyberu v pátek, kdy si dáme taktéž western. Takže skupino rozdělte se tak, jak vám řeknu. Za Bentem na levou ruku pojedou Ajša a Lili. Na pravou ruku za Baby pojede Fíla a Locarino."

Byla jsem šťastna, že se budou jezdit barely i tyče. Nejvíc jsem se těšila na pátek. Zařadila jsem se za Gábinu a poslouchala povely od Sabiny. Rozhýbali jsme koně a udělali pár společných zkoušek na barelech a tyčích, následně jsme se seřadili na delší stěně a Sabi vysvětlila techniku obratů. Nechala dívku na Locarinovi, aby to předvedla a pak jsme si to zkusili i ostatní, já dělala, že jsem to dnes zkoušela poprvé, ale ve skutečnosti jsem toto měla už dávno za sebou. A pak přišel menší závod na čas.

Fíla naštěstí byla zvyklá na držení jednoruč, takže jakmile jsem byla s Fílou na řadě, tak jsme vystřelily jako blesk. Věděla jsem, že Gabča zajela za dvacetsedm vteřin. Myslela jsem už jen na jízdu. Poslední otočka kolem třetího barelu a do finiše.

"Tak máte to nerozhodně. Šárka s Filetkou taktéž za dvacet sedm vteřin. Skvělá jízda a teď zkusíme tyče."

Přesunuli jsme se k tyčím a já nejdřív nechala Filetu vydechnout. Gabča zas byla ve vedení, tentokrát s třicetidvěma vteřinami. Čirou náhodou jsme měly spolu stejné časy. Navzájem s humorem jsme si pogratulovaly. Hodina byla u konce, byli jsme propuštěni. Jelikož bylo krásně, tak jsme odstrojily, vzaly obě kobči do mycích boxů a umyly je. Pak jsme je ještě pustily do výběhu a šly připravit jejich boxy.

"Půjdem ještě do dvojky."

Řekla Gábi a já jen přikývla. Připravily jsme to i tam a šly společně s ostatníma koně zavést do boxů. Když jsme se chystaly k odchodu, zaslechly jsme jakoby někdo popošel na seníku.

"To bude asi nějaká kočka nebo kuna."

Pověděla Gabule, když jsme zabezpečovaly stáj. Mohly jsme jít už domů.

"Tak zatím ahoj, Šárušo."

"Ahoj Gabušo."

A zmizela jsem na lesní pěšince domů. Po výborné večeři jsem vzala mobil do kapsy a šla pro Amálku. Chtěla jsem jít s ní na procházku. Měla jsem v plánu to vzít kolem ranče. V klidu jsme šly kolem stáje.

"No fuj, co to..."

Řekla jsem nahlas, ohlédla se a začala křičet.

"Ale néééééé..."

Ze stáje s velkou dvojkou, přímo ze seníku, šlehaly ven plameny. Amálka spatřila nějakou osobu a vrhla se za ní. Jakmile nás ta osoba spatřila, dala se na útěk. Já začla okamžitě volat hasiče a pískla jsem na Amálu. Konečně jsem se jim dovolala a vyklopila ze sebe adresu. Otevřela jsem bránu, Sabina nebyla doma. Písla jsem Gábině, aby okamžitě přišla na ranč.

Neváhala jsem ani minutu, Amála se vrátila s něčím v hubě, ale nevěnovala jsem jí pozornost a jen ji okřikla, aby si sedla. Vzala jsem z jiné stáje provazy a chtěla otevřít těžká vrata do dvojky. Neměla jsem času na zbyt. Konečně se vrata odemkla. Vletěla jsem dovnitř a dala koním kolem krků provazy. Všichni hlasitě pořechtávali. Grena, Miška, Wild a Neklan byli již venku,když přiběhla Gábina a dala se semnou do práce. Hasiči tu taktéž byli. Najednou se ozvalo praskání a spadl trám. (Ale ne! Přímo v místě, kde byl box Golden!) Rozlil se mi pot strachu po celém těle. Okamžitě jsem se tam rozeběhla. Koneckonců, ona zůstala v plamenech poslední. V skrytu duši jsem doufala, že ještě žije.