Kapitola dvacátá

Kapitola 20

Ráno bez zvonění budíku jsem se probudila.(chichi)

Ahoj, můžeš už jít? Vyjedem si hned po ránu.

Přišla mi zpráva od Gabušky. Doufala jsem, že mám dostatek kreditu a odepsala jí..

Ahojky, jo jasný, za půl hoďky ve stáji.

A ještě dostala odpověď.

Dobře, tak zatím pa.

Došla jsem si něco dát k snídani a napsala vzkaz. Z ošatky jsem vzala pár jablek, ještě plechovku s masem a to dala Amále. Dopustila jsem ji vodu, zamkla domovní dveře a nakonec bránu. Došla jsem k branám ranče a čekala pět minut na Gabču, kterou jsem zahlédla. Její oranžová mikina se mihla mezi stromy.

,,Ahoj, mám domluveno tedy se Sabčou, že po ránu pojedem na Sněžence a Geře na vyjížďku. Říkalas mi, kudy ten žhář běžel, takže pojedem tím směrem. Snad zanechal nějaké stopy. Co ty na to?”

,,Jo super. Takže anglii?”

,,Hmm, bude lepší western. Obě jsou na něj zvyklé.”

,,Tak dobře, jdem pro věci. "

Usmála jsem se na Gabču, šly jsme do trojky pro věci a nanosily jsme si je k uvazovišti. Musely jsme si půjčit volné čištění. Koně byli venku, došly jsme si pro Geru a Sněženku.. Obě se daly skvěle chytit a odvést k uvazovišti.

Vzala jsem hřbílko a měkký kartáč, jemnými pohyby jsem vyčistila Geřinu vranou srst. Pak ještě hřívu, ocas, kopyťákem vzala kopyta a nakonec dvěma houbičkama kolem očí a vemínko s místem pod ocasem. Gabča měla také bělavou kobču vyčištěnou a vzala si nejdřív dečku, to stejné jsem udělala i já. Poupravila jsem dečku na hřbetě Gery a dala na ni sedlo. Zkontrolovala jsem jej, dala dolů podbřišák, zapla ho a vzala uzdečku a ještě provazovku. Sundala jsem koženou ohlávku a nasadila provazovku. Na tu jsem dala ještě uzdečku a bylo to. Chvilku jsem chodila s Gerou a dopla jí podbřišák.

,,My jsme taky hotovy a můžem jet.”

Usmála se Gabča a vyhoupla se do sedla.

,,Oká, jedem k nám a vezmem Amálu. Vedle koní chodit umí.”

Oplatila jsem jí úsměv a taktéž nasedla.

,,Super, honem honem. Ať už se dozvíme o co go, v tomto případu.”

Zasmála se Gábi a pobídla Sněženku do kroku. Dojela jsem ji a ještě se v sedle trochu víc srovnala. Dojely jsme k naší bráně a já vyzvedla Amálu. Doběhla jsem ještě pro dvě vodítka. Vrátila jsem se a vzala si s poděkováním otěže od Gabči. Vyhoupla jsem se do sedla a Gábi vylovila cár hadru. Zatím jsem ho Amče nedala a jely jsme dozadu lesem, k ohradám. Projížděly jsme jednou starou, nepoužívanou ohradou. Otevřely si branku a za ní daly čuchnout Amče ten hadr. Ta se chytla stopy a vedla nás.

Před námi se, kdesi v lese, objevila nenápadná chaloupka. Amála si sedla a kňourala. Utěšila jsem ji a sesedla z koně. Připla jsem Geře k provazovce vodítko a to druhé podala Gabče, která taktéž sesedla a uvázala Sněženku.

Přešly jsme k dřevěnné stavbičce a nakoukly dovnitř. Zatajil se mi dech.

,,Šári?”

Promluvila s třesoucím hlasem Gabča. Já jí sotva odpověděla.

,,Ano?”

Ani jedna z nás se nezmohla na další slovo, ani na otevření pusy.

,,Co tu děláte!”

Ozval se najednou hromový hlas a obě jsme se leknutím otočily. Deset metrů od nás stál nějaký chlap. Byl středně vysoký a v ruce držel nějakou tyč. Za ním šla ještě nějaká žena s pistolí v ruce.

,,Koukejte odsud vypadnout.”

Zakřičela ženská. Na nic jsme s Gabčou nečekaly a odvázaly vodítka. Daly jsme si je kolem pasu a chystaly jsme se do sedel.

Nasedla jsem na Geru a pískla na Amálu. Gabča nasedla na Sněženku a ona dáma položila prst na spoušť. Otočily jsme rychle koně a vyrazily pryč.

Naštěstí jsme dorazily už k ohradě a otevřely si ji a zas za sebou zavřely. Prodlouženým krokem jsme jely zpět ke stájím s Amálou vedle nás.

,,Asi nám to nikdo neuvěří to, co jsme viděly v chatce. Bude lepší o tom mlčet.”

Prolomila ticho Gabča roztřeseným hlasem.

,,Jo, to bude lepší. Třeba se pleteme. Ten petrolej tam mohl být náhodně, ale co ten provázek. Jo a koukej, co jsem v té rychlosti strhla z větvičky.”

Ukázala jsem Gábině cedulku s písmeny, nebo názvem "LYC”.

,,...světový výrobce petrolejů.”

Četla nahlas Gábi, pak tam bylo něco v cizích jazycích.

,,Ikdyby to byli zločinci. Toto zas takovej důkaz není.”

Řekla posmutněle Gabča a vrátila mi papírek.

,,Budem muset najít něco lepšího. Hele Sabina. Ani slovo, dobře. "

,,Jo, ani muk.”

Dosykla na mě Gabča a Sabina spustila.

,,Ahoj holky, jaká byla vyjížďka? Koukám, že s vámi byl pes.”

Doufala jsem, že se slova ujme Gabča.

,,Ahoj, jo byla super. No, to je pes Šárky. Byly jsme ji vyvenčit.”

Zasmála se Gabča a já taky, aby jsme nevydaly podezření.

,,Dobře, můžete jít odstrojit koně, umýt a pustit do výběhu. Dnes je krásně. Mám pro vás udělaný oběd.”

Mrkla na nás Sabča a já se usmála.

,,To už je tolik hodin?”

Koukla jsem na hodinky. Ty ukazovaly pár minut po dvanácté.

,,Jujdá tak trošku delší vyjížďka.”

Zasmála jsem se a sesedla. Spolu s Gabčou jsme přešly k uvazovišti a začly odstrojovat. Při mytí obou klisen jsme poslouchaly Sabču.

,,Volala jsem vašim rodičům a řekla, že tu budete do večera, pokud tedy smíte. Jelikož to bylo schváleno a vy určitě chcete tu býti. Tak Vás za půl hoďky čeká oběd. V podobě ovocných knedlíků.”

Usmála se Sabina a odešla. My zatím odvedly Geru a Sněženku.

,,Myslíš, že bys dnes mohla jít spát k nám? Pokud teda chceš.”

Zeptala se mě zvědavě Gábina.

,,To by nebylo špatný. Uklidíme výstroj a zaběhnem k nám. Máme ještě čas. Stejně Amču tu nenecháme.”

Usmála jsem se na Gabču a byla jsem šťastná, že jsme se s Gabčou tak skvěle nakonec skamarádily. Odnesly jsme výstroj a čištění. Vzala jsem obě vodítka a spolu s Gábi a s Ami šla až k nám domů. Dostala jsem povolení ke spaní a připravila si věci. Byla jsem poučena, jak se chovat, ikdyž to nebylo nutné.

,,Taky býváš poučována o slušném chování?”

Zasmála se Gabča, když jsme šly směrem k domku Sabiny.

,,Jo, je to děs běs.”

Zasmála jsem se a následovala Gabču. Již u vstupních dveří lahodně zavoněl ten skvostný oběd. Bylo slyšet zaštěkání a kňučení.