21.

16. březen 2014 | 15.48 |
blog › 
21.

Kapitola 21.

Otevřely jsme vstupní dveře a vešly dovnitř. Naráz se u našich nohou objevil Rex a ještě jeden přítulný voříšek. Zuly jsme se a vzaly si pro nás připravené pantofle.

,,Nero, Rexi!"

Objevila se ve dveřích Sabča a ukázala nám cestu do kuchyně.

,,Já zatím vyvedu tyto dva pány ven."

Usmála se šibalsky Sabina a vzala oba psy. Vešly jsme s Gabčou do kuchyně a rozhlédly se tam. Bylo tu pár pohárků na poličce a tu a tam stužka. Pak tu byl jeden velký obraz a na něm jedno velké stádo.

Asi stádo z ranče, pomyslela jsem si a zůstala stát nad jednou fotkou na krbu.

,,Gábi, pojď sem."

Téměř jsem zašeptala.

,,Co se děje?"

Zeptala se zvědavě Gabča a koukla se na místo, kam jsem ukázala.

,,Ten vypadá jako někdo, koho dobře známe.

"

Jen jsem přikývla a šťouchla do Gabči, protože bylo slyšet cvaknutí venkovních dveří. Přešly jsme rychle ke stolu a usmály se na Sabču.

,,Tak tamhle jsou talíře a tady knedle. Napravo borůvkový, uprostřed ananasový a nalevo jablkový."

Oplatila nám Sabča úsměv a my si směle vzaly talíře. Sabina už svoji porci měla a zasedla ke stolu a čekala na nás.

,,Jé borůvkový mňam."

Zasmála jsem se a vzala si dva borůvkové a dva ananasové.

,,Aby ses nám nepřejedla."

Prohodila Gabča při nabírání třech knedlů a zasmála se. Přisedly jsme ke stolu a všechny tři naráz jsme pronesly dobrou chuť. Z misek na stole jsem si vzala moučkový cukr, trošku tvarohu a smetanu. Krásně připravené knedlíky jsem si rozkrájela a vložila první sousto do úst. Byla to borůvková část a krásně lahodná. Za ní přišla na řadu část ananasu a pak další a další.

,,Bylo to vynikající."

Pronesla jsem chválu k dnešnímu obědu a vstala, že půjdu ono nádobí použité umýt.

,,Jsem ráda, že Vám chutnalo. To nádobí nechte a běžte za koňma, já budu ještě muset někam odjet. Tak Vás tu nechám o samotě. Teda né zas tak, budou tu psi, takže se nemáte čeho bát."

Usmála se Sabča a vstala. Vzala Gabčino nádobí, i přes Gabčiný výčitky. Vystrčila nás z domu a ještě dala flašku vody. Vyšly jsme ven a uvítali nás psi.

,,Tak co budem dělat?"

Optala jsem se směle Gábi.

,,Stáje jsou vykydané. Koně se pasou venku. Můžeš jít zkusit něco s Golden."

Usmála se Gabča a já chvilku přemýšlela.

,,Jo to by šlo.. Máte tu takové dlouhé vodítko s pevnou karabinou a s třásněmi na konci? No třásně zrovna ne, je to z kůže, dva proužky."

,,Hele, to jsem možná už tady zahlédla. Počkej tu."

Usmála se Gábina a kamsi odběhla. Já si chvilku hrála se psy, než Gabča přiběhla a přinesla to, co jsem potřebovala.

,,Jé supér i s ohlávkou. Děkuju."

,,Není zaco, leželo tam obojí."

,,Ještě by to chtělo mrkvovou hůlku, je to něco jako tušírka. Ale dneska ne, prozatím."

,,Tak o tom jsem neslyšela a myslím, že to tu ani nemáme."

Odpověděla zachmuřeně Gabule a já jí vrátila zpět náladu.

,,To je dobrý. Mám na to doma sadu, takže si to příště sem vemu. Je tam i igelitový pytlík."

Zasmála jsem se a vzala za rukáv Gabču, aby se mnou šla ke kruhovce.

,,Tak já vlezu dovnitř a ty tu budeš se psy za hrazením."

Potichu jsem šeptla Gabče a prolezla do kruhovky.

,,Buď opatrná."

Špitla za mnou ještě Gábina a já máchnutím vodítka oznámila Golden moji přítomnost. Ta se po mně zlostně podívala a vyhodila. Pokusila se i kousnout. Já na to jen reagovala máchnutím vodítka a neustoupila jsem.

Konečně se mi zdařilo Beauty dostat na pravidelný kruh a nechala ji kolem sebe cválat. Změnila jsem jí směr a sledovala její oko a mávala vodítkem v pravé ruce, protože cválala na levou stranu. Zas jsem ji otočila a přehodila si vodítko do levé ruky. Nechala jsem ji takhle lítat celkem dlouho. Už několikrát jsem změnila směr. Na Golden se objevily malé krupičky potu.

,,Gabčo, kolik je hodin? Jak ji tu dlouho takhle honím?"

Šeptla jsem směrem ke Gabče a dál sledovala Goldinčino oko.

,,Už jsou to tři hodiny. To bych ani neřekla. Jinak jsou čtyři hodiny a před chvilkou Sabina odjela. Jak ti to bude ještě trvat?"

Představila jsem si úsměv na Gabčině tváři.

,,No, dokud mě nepřijme jako kamarádku. Někdy to trvá i pět hodin. Běž klidně za Wild, já to tu zvládnu."

Usmála jsem se a otočila Golden.

,,Nee to je dobrý. Tu chci zůstat. Je to zajímavé Golden sledovat. Hele dává hlavu dolu."

,,Jo tak dobře. Konečně."

Ušklíbla jsem se a po třech hodinách řekla poprvé "šššš". Golden zpomalila do klusu a sklonila hlavu skoro k zemi.

,,A co konečně? A proč najednou jsi ji nechala přejít do klusu.?"

Nechápala Gábina moji práci v kruhovce.

,, Jakmile začala Golden ve cvalu dávat hlavu dolů, znamenalo to, že má zájem o přátelství. Nechala jsem ji proto přejít do klusu, aby vydala poslední vzkaz. Pokud jej nevyšle, bude zase cválat. Takže stačí teď, aby se začala olizovat a je vyhráno. Pareliho hry a vše kolem je nejlepší ve vztahu mezi jezdcem a koněm. Pokud bys chtěla, můžem to zkusit u Wild."

    ,,Tak to jo. Ne, u Wild se toho zkoušelo už mnoho. Nic u ní nepomáhá. Bude taková jaká je a já jsem na ní už i zvyklá."

,,Jo, no tak to pak jo no. Hele, olizuje se. Teď se musím otočit od ní a sklopit hlavu. Měla by ke mně přijít, tak schválně."

S těmito slovy jsem se otočila a čekala. Byla to dlouhá chvilka napětí, když jsem najednou ucítila na krku teplý vzduch, hned mi spadl ze srdce kámen.

,,Hodná holka, moc hodná."

S klidným hlasem jsem se otočila ke Golden a pohladila ji po krku. Vyšla jsem po kruhovce a Golden mě následovala, udělala jsem si z ní takového pejska. Zastavila jsem a Golden taky. Nechala jsem ji očuchat ohlávku a nejdřív ji dala na nos jen nánosník. A opatrně ji nakonec přetáhla přes uši zbytek a zašněrovala ji..

,,Tahle dáma už se ráda kamarádí."

Usmála jsem se na Gabču a doplnila slova.

,,Pojď sem prosím. Musíme zkusit, zda nezanevřela na všechny lidi."

,,Ty jo, to bylo neuvěřitelný. Jo, tak dobře."

Gabča pomalu prolezla hrazením. Psi někde létali po areálu. Gábina pomalu přešla k nám a zůstala stát na tři metry od nás. Beauty se na ní nejdřív zlostně zahleděla a už si to k ní štrádovala, že ji nakopne.

Přeběhla jsem rychle ke Gabče a máchla vodítkem. Golden se vzepjala a dala se do běhu kolem nás. Nechala jsem Gabču, aby to tentokrát zkusila ona.

Asi to bylo únavou, protože po dvaceti minutách vydala Golden signál sklánění hlavy. Gábina jí dovolila přejít do klusu a když se Golden začala olizovat, otočila se a vyčkala na dobu, kdy k ní Golden přišla. Chvilku taktéž s ní chodila po celé kruhovce a nakonec pohladila. Přešla jsem k nim a pohladila Beauty taktéž.

,,Myslím, že můžu zavolat tátovi, aby se na ni přijel podívat."

Usmála jsem se na Gabču a nechala ji, aby připla Golden vodítko a nechala ji krokovat. Za necelých deset minut přijelo k bráně auto. Ulevilo se mi, protože to bylo auto táty. Otevřela jsem mu bránu a on vjel dovnitř. Psi hned začli skákat po něm a kňučeli, nějak rychle si na něj minule zvykli. Zasmála jsem se v duchu a zavřela bránu.

,,Ahoj tati. Tak pojď za mnou."

Usmála jsem se na vystupujícího otce z auta a šla ke kruhovce.

,,Tak přeci jen ty tři tisíce dané do kurzu nebyly k ničemu."

Usmál se otec při pohledu na Golden.

,,Dobrý den pane Montek."

Usmála se Gabča a přešla blíž s Golden.

,,Ahoj Gábino. Udělaly jste holky skvělou práci."

Táta zalovil s těmito slovy v tašce a vyndal všechny své potřeby. Nejdřív Golden zkontroloval oči, uši, tep, teplotu, dýchání, nohy, páteř a ošetřil popáleniny.

,,Klisnička měla štěstí, ikdyž zůstala jako poslední ve stáji. Oči nemá nijak zakalené, slyšet slyší, tep je trošku vyšší, ale to se dá snížit. Teplota je stabilní, dýchá dobře, nohy nejsou nijak poškozené a páteř naštěstí také ne. Dělala mi starosti ta velká popálenina na zádi, ale i ta je ještě dobrá. Ošetřená je a jen dostane pár vitamínů."

Taťka vyndal nějaké prášky a injekční stříkačku. Vzal jednu lahvičku, kde byla vodička. Tu dostal do injekce a píchl to Golden. Ta ani nemrkla.

,,Takže to byla jedna včelička. Tady jsou prášky a dávat je s krmením ráno a večer. Jo a ještě mast na ty popáleniny,vždy jednou denně a vodit, aby si to náhodou nechtěla podrbat. Tato mast, když pracuje, tak to koně trošku štípe. A jinak, kdy se dají všichni koně dohromady?"

,,To se ještě neví, ale Sabina chce nad kruhovkou udělat menší stříšku."

Usmála se Gábina. Táta zaklapl kufřík, souhlasně zabručel, rozloučil se, nechal účet a odešel...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář