22.

Kapitola 22.

Golden si opřela hlavu o moje rameno a já ji pohladila na čele. Chvilku jsme takhle stály, přišla Gabča s tím, že můj táta už odjel a koukla na Goldičino tělo.

,,Ale jo, když bude mít maximální péči, dá se to zvládnout.”

Usmála se a já úsměv oplatila, naposled pohladila Golden a odepla vodítko. Nechaly jsme ji v kruhovce a šly cestou k ohradě.

,,K čemu máš to vodítko?”

Optala jsem se zvědavě Gabči a ta jen s úsměvem odpověděla.

,,Co takhle se projet po ranči, jen tak dokola. Ty ber Napoli a já beru Moneta.”

Zasmála se Gabča a zmizela, než jsem mohla něco namítnout.

"Ta má skvělé nápady.”

Prolítlo mi hlavou a šla jsem za Napoli.

,,Ahoj holka.”

Usmála jsem se na Napoli a pohladila ji. Bohužel jsem neměla pamlsky, takže jsem jí objala, neměla námitky, že nic nemám a nechala si kolem krku dát vodítko a já mohla na ní ladně vyskočit. Jely jsme k bráně a já si ze hřbetu otevřela a zas za sebou zavřela. Spatřila jsem Gabču a přejela k ní a Monetovi.

,,Páni, doopravdy je Monet tak hodný, jak to píšou na stránkách. Do hřebce bych to neřekla.”

Usmála jsem se na Gabču a lehce haflingera na uznání pohladila.

,,Jo, je to kliďas. Jinak ty stránky jsem dělala já. Dnes až budeš u nás, je můžem předělat, přidáme tam tebe a dáme nějaké ty novinky. Nafotíme to tu a bude. Docela máme dost příznivců.”

Usmála se Gabča a já se taktéž usmála a vyrazila vedle ní v kroku směrem k domku Sabiny.

,,Hele, vidíš to co já?”

Řekla s podivením Gabča a já se pořádně zahleděla do dálky.

,,A sakra, jedem, mobil máš, já taky. Musíme to vyfotit, ale honem.”

Po trávě jsme jely ve cvalu k domku Sabiny. Stál tam nějaký pár. "Vždyť to je ta ženská s tim chlapem.” Problesklo mi hlavou a víc pobídla Napoli. Byla jsem ráda, že jsem nebyla nějaký začátečník a neležela za pět sekund na zemi. Jen co jsme se k nim přiblížily, mačkaly jsme spouště na mobilech. Dvojice se zalekla, pustila krumpáč a se sakrováním utekla. Zaslechla jsem je, jak sakrovali, že nevzali pistole.

,,To bylo jen taktak. Za pět minut by byl domek rozflákaný. Ani si nebouchli. Já zavolám Sabině, zavoláš poldy?.”

Promluvila do ticha Gábina. Pokývala jsem hlavou a přejela s Napoli na místo bez hluku. Vytočila jsem stopadesátosmičku a vše jim vysvětlila. Do deseti minut tu byli jak policajty, tak i Sabina. Vše jsme dopodrobna vylíčily, daly fotky do noťasu detektivů, přes paměťovou kartu a konečně jsme mohly odejít.

,,Nezajedem na koních k nám?”

Usmála se Gabča, snažila se rozpustit to ticho.

,,Jojo klidně. Tak mě veď.”

Zasmála jsem se a Gábi na Monetovi vyjela na odjezdovou cestu. U našeho oblíbeného stromu srazů jsme zahnuly mírně doprava a pokračovaly v rovné cestě. Dojely jsme k šedému domečku s oranžovými proužky pod okny.

,,Páni, ten je úžasný.”

Užasla jsem nad celkovým vzhledem domku.

,,Jsem ráda, že se ti líbí. Ty proužky jsem dělala sama. Jinak ten psík za vrátky je Jackie, moje fenka autralského ovčáka. Není třeba se ji bát. Vezmem koně na zahradu a zavřem do menší ohrádečky. Je to pro Wild, když ji někdy mám u domova, nebo sem na ní přijedu.”

Usmála se Gabča a já jí úsměv opatila. Sklouzly jsme z koní a Gábina otevřela branku, Jackie zavrčela směrem ke mně, ale Gábi jí utišila a já prošla brankou a zavřela ji za sebou. Jackie zvědavě k nám přišla. Natáhla jsem k ní ruku a nechala ji očichat.

Pohladila jsem fenku a vedla Napoli za Gabčou. Ta zavřela Moneta do vedlejší ohrádky a já o kousíček dál.

,,Kvůli bezpečnosti.”

Zazubila se Gabča a šly jsme přes terasu do verandy. Zuly jsme si boty a od Gabči jsem získala pantofle. Našly jsme paní Sýkorovou v kuchyni a Gabule se hned zeptala na spaní. Bylo nám to dovoleno, ještě jsme vyfasovaly svačinu a s poděkováním jsme zas vyšly ven a vzaly koníky z ohrádek.

,,Máte barák ještě hezčí vevnitř.”

Zazubila jsem se tentokrát já.

,,Tu chválu si nech na potom, až uvidíš můj pokoj.”

Oplatila mi zazubení Gabča a vjela na polní cestu, kde byla vesměs tráva.

,,Která bude poslední, připraví té druhý večeři.”

Zasmála se lišácky Gábina a pobídla Moneta do cvalu. Nenechaly jsme se s Napoli zahanbit a vyrazily za nima. V půlce cesty byl náskok Moneta dohnán. Běželi s Napoli bok po boku.

,,Vypadá to, že se večeře bude muset udělat sama.”

Zasmála se Gábina, když jsme na konec cesty dorazily současně.

,,No to jedině, nebo požádáme tvojí mamku o svolení ukuchtit něco dobrého.”

Zasmála jsem se téže a v klusu vedle Gabči s Monetem pokračovala v jízdě směrem k ranči.

Přijely jsme a všimly si, že koně jsou již asi ve stájích. Jen koníci bez "domova” byli pod přístřeškem. Sabina nám vyšla naproti.

,,Případ nabírá na rychlosti. Budeme mít ranč hlídaný čtyřiadvacet hodin denně. Nejlepší na tom je, že o tom víme jen my tři a ti hlídači nikde nejsou vidět. Teda já je nikde nevidím.”

Zasmála se Sabina.

,,Já teda jednoho vidím.”

Usmála jsem se šibalsky.

,,A kde prosimtebe.”

Zvědavě se na mě obě slečny koukly.

,,Tamhle na tom dubu.”

Zasmála jsem se.

,,Ale radši tam moc nekoukejte, ať jej neprozradíte.”

Dopověděla jsem se smíchem. Muž v maskáčových kalhotech a s bundou české policie,držel v ruce dalekohled a měl u sebe zbraň. Sabča se usmála a šla směrem k domku, který byl bez jediného škrábance. Já s Gabčou odvedla Napoli a Moneta do stáje, vyčistily jsme je a připravily něco dobrého k snědku. Zavedly jsme zbývající koně a spolu se stájníky, kteří před šesti hodinami nastlali boxy, je vyčistili a nakrmili. Práce na stavbě druhé stáje se vlekly, ale ani jsem se nedivila.

,,Ty jo, to je hodin.”

Zabručela jsem při pohledu na hodiny v mobilu.

,,Kolik?”

,,Šestnáctého května, sedmnáct hodin a dvacet minut”

Pokusila jsem se o úsměv.

,,Ale co tak zachmuřeně.”

Usmála se Gábina a já nejdřív nevěděla jak to říct.

,,Před čtyřmi lety jsem poznala Sisinku, jak ti dnes ukážu její fotky. Nejdřív to byla kobylka jedné majitelky, ale ta najednou neměla na ni čas, tak ji věnovala stáji. Já na ni mohla začít jezdit a byla jsem ten nejspokojenější člověk na světě.”

,,Aha, určitě ji uvidíš. A někdy, když budeš chtít, mohu jet s tebou do tvého rodného bydliště. Pár dní to Wild přežije, mamka jezdit umí, takže problém s ježděním nebude.”

Gabča mi dodala seběvědomí a ještě jsme zašly za Golden.

,,Podstatě, Ty máš narozeniny za měsíc a osm dní. Co takhle se snažit a tím snažením získat Golden do pronájmu.”

Rozjasnily se mi oči.

,,Myslíš, že bych mohla...”

Zatajil se mi dech.

,,No to nevím, ale jest-li se z Golden stane zase ta skvělá klisna, budeš mít na tom zásluhy a ostatně, nikdo moc na ní nejezdí.”

,,Ale když, já nevím. Mám ráda western, parkur, drezuru a sem tam i ten cross. Golden je přeci jen na drezuru..”

Odmlčela jsem se.

,,Jdi ty trdlo. Já taky jezdím na Wild parkury a sem tam drezuru. Jezdím western, vždyť Baby je můj parťák na western, spolu zvládnem vše. Zkrátka stačí si vybrat vhodné koně a máš to. Vytrvalostky taky nejsou k zahození, ale tady v okolí jezdím vytrvalostky jen já, ikdyž většinou jsou dvojcové závody a já k sobě a Whitovi nemám dvojci a Orphe nemá zase jezdce.”

,,Myslíš, že bych jako mohla jezdit vytrvalost s tebou?”

Nesměle jsem se optala.