Část II.

Část druhá

                        Zrovinka jsem si pochutnávala na maminčině mlíčku, když tu najednou jsem uslyšela hlasité zaskřípání a pak jak někdo šel. Slyšela jsem hlasy a také, jak někdo něco otvíral a zavíral. Začala se otvírat dvířka od našeho boxu a v něm stáli nějací tvorové.

                                  To budou asi lidé.

                           ,,Páni, tak tejto je ta kobylka od Moonyho?"

                                           Zeptal se jeden pán.

                        ,,Ano a je nejstarší ze všech. Vylezla na svět jako první, zahlédl jsem to na kamerách. Jaké jí dáme jméno? Má barvu po Lady."

                                       Odpověděl mu hned druhý nuž obratem.

                 ,,Bude se jmenovat Gold Lady.

Šikovná Lady, další černý ryzák. To je super."

                    Jeden pán dal mamce něco divného. Ten třetí si jen něco zapsal do tabulek a kouknul mi do huby, uší, na oči a na nožky. Podivila jsem se kdo to byl a když odešli, koukla jsem se udiveně na mamku.

                "To byl majitel , ošetřovatel a veterinář. Kontrolovali klisny , jak jsou na tom a jest-li porodily bez problémů."

                          Odpověděla mi mamka a já si odfrkla a vykoukla do uličky. Na druhé straně jsem zahlédla hříbě a zavolala naň.

                          "Ahoj, kdo jsi?"

                       " Ahoj já jsem Ajša a jak se jmenuješ ty?"

                    "Já jsem Gold Lady. Budem kamarádky?"

                          "Pročpak by ne? Můžem alespoň až budem venku spolu skotačit."

                    Hezky jsem si s Ajšou popovídala a jelikož jsem byla stále unavená usnula jsem.

                                           Vzbudily mě nějaké hlasité zvuky, které přicházely zvenku.

                                 "Mamí, co se to děje?"

                           "Ale, to budou asi děti, co se tu učí jezdit. Jdou se podívat asi na nás a ostatní."

                     Odpověděla mi mamka a já s poklidem se napila. Všimla jsem si, že ve vedlejším oddělení je také někdo. Najednou se u našeho boxu, tak se jmenuje naše obydlí, objevily děti. Začaly halekat, já se strachy schovala do rohu a mamka začala výhružně řehtat.

                            Přiběhla nějaká paní, protože i ostatní klisny začaly býti netrpělivé, a vyhnala děti, ať nás neděsí.

                     "No konečně odešly. Tolik jsem se jich bála."

                   Potřásla jsem hlavou.

                      "To víš, narozená hříbátka jsou pro každého radost."

                          Tento den uběhl nějak rychle. Povídali jsme si s mamkou o všem, co mě na ranči čeká a nemine. Dala jsem si poslední doušek mlíčka a usnula.

             Brzo ráno jsem jenom slyšela, jak někdo je v našem boxe a manipuloval s něčim kolem dveří, pootevřela jsem očko a všimla si, že někdo dával něco do žlabu a vedle do nádoby, kam se dává voda. Jé, to bude asi ranní krmení. Ale pro mě to není, tak můžu ještě spát.

                   Najednou jsem ze spaní sebou cukla a někdo mě začal chlácholit, byla to mamka.

                        "Pan veterinář ti dal injekci proti chřipce a tetanu, to jsou nemoci víš, a dal ti je, když si spinkala. Teď si musíš vzít tu pastu, ta ti také pomůže, ale řádně ji spolkni, ať mi nenaděláš ostudu."

                       Olízla jsem tu věc, ale byla hořká. No nic se nedalo dělat, musela jsem ji do sebe nějak dostat, tak jsem jí po kouskách do sebe dostala. Dostala jsem pochvalu a i mamka mě pochválila, veterinář odešel a já dostala hlad. Napila jsem se od mamky. Chvilku jsem si povídala s Ajšou a chvilku spala. Den uběhl jako voda a já za necelou hodinku spala jako nemluvňátko, jen tu a tam jsem se napila.