Nová šance II.

Kapitola 2.

Na ranči jsem se s dětmi rozloučila a spolu s Loirou šla do výběhu.

,,Zatím se měj."

Podrbala jsem ji po hlavě a šla hledat sestru.

,,Jackie, děcka jsem poslala domu. Cvičily osmičky, půlkruhy, vlnovky a od stěny ke stěně."

,,Jasmine, děkuju. Mamka ti vzkazuje, že máš za půl hodiny přijít s Ginger na drezuru."

,,Dobře, dík."

Usmála jsem se a vešla do stáje soukromých koní. Vzala jsem tam vodítko, čištění, uzdu, sedlo a dečku. Došla jsem s tím k uvazovišti a položila je na břevno. Jen s vodítkem jsem šla k výběhům. Měla jsem sice jiného trenéra extra na military, ale občas si mě vzala mamka na drezuru i s Ginger.

,,Ginger, zlato moje."

Zavolala jsem. Vranka se ke mně rozešla. Pozdravila jsem se s ní a připla vodítko. Vedla jsem ji k uvazovišti. Tam jsem ji přivázala a vzala hřbílko a měkký kartáč. Pořádně jsem ji vyhřebelcovala a měkkým kartáčem dokonala. Rýžákem jsem vzala hřívu, v které měla bláto a mohla to pak vzít hřebenem.

,,Takhle ti to nejvíc sluší."

Pohladila jsem ji. Už nebyla špinavé prasátko. Vzala jsem sedlo s dečkou a položila nad kohoutek a lehce sjela, abych uhladila srst. Pak přišla mnou neoblíbená část nasazením uzdy, kterou jsme musely s Ginger už používat. Zkontrolovala jsem posazení obou udidel a zapla řemínky. Z tašky na čištění jsem vytáhla bandáže a namotala je na Girginy nohy. Ladily jsme spolu do bílo černé. Dopla jsem podbřišák, nasadila kšiltovku a nasedla. Jely jsme k obdélníku, kde byla mamka.

,,Ahoj mami."

Pozdravila jsem se se svojí matkou.

,,Ahoj, rozhýbat. Za chvilku přijdou ostatní."

Zamračila jsem se. Neměla jsem ráda společné tréninky. Většinou dorazili starší jezdci a dnes tomu bylo také tak. Za pět minut po mém příchodu do obdélníku vjelo dovnitř dalších pět jezdců.

Nevnímala jsem je a lehce stiskla paty. Ginger naklusala a já začala vysedat. Nechala jsem jí dlouhou otěž a jen se soustředila na jízdu.

,,Prošlápněte ty paty."

Slyšela jsem jen mamku a ušklíbla se. Provedla jsem diagonálu.

,,Jasmine kruhy. Ginger se prolétala dost ve výběhu."

Pobrala jsem více otěž, která vedla ke stihlu a páku nechala trošku volnější. Přenesla jsem si váhu na pracovní sed, podsadila pánev. Ginger si překousla a znatelně přešla do pracovního klusu. Na krátké stěně jsme si udělaly velký kruh a v něm jeden malý. Takhle jsme to opakovaly, dokud mi mamka nedala jiný pokyn. Další pokyn zněl osmičky a vlnovky. Nudila jsem se, protože toto bylo to nejlehčí, ale poslechla jsem. S klisnou pode mnou jsme v militarech musely zvládat drezuru v eSku. Zatím jsme do vyšší kategorie nešly. Opatrně jsem projížděla kolem ostatních jezdců.

,,Jasmine poloviční překroky hezky diagonálou."

Usmála jsem se a pomůckami Ginger upozornila, že přijde cvik. Přišel roh, z kterého jsem měla najet na diagonálu, a já hned na začátku rohu dokončila pobídku. Jely jsme překroky vpravo na pravou ruku. Byly jsme ještě stále v pracovním klusu. Pobrala jsem si otěž napojenou na stihlo, aby mi Ginger tolik nehnala, a levou nohu dala dál za podbřišák. Mamka sledovala mě a současně udávala povely ostatním.

,,Jasmine po diagonále na levou ruku shromážděný cval."

Jelikož jsme se blížily k druhému rohu, pomalu jsem začala pobírat i páku. Před rohem jsem levou holení pobídla Ginger, levou rukou navedla na levou stranu a udělala poloviční zádrž. Ginger nacválala a ihned shromáždila. Poočku jsem spatřila nějakou osobu, která se opírala o sloup lampy a pozorovala nás.

,,Půlkruhy změna směru, Jasmi."

Zněl povel k nám. Po dvou obvodech to bylo docela brzy. Na krátké stěně jsme jely stejně jako na velký kruh a poté na osmičku, ale nebyla to celá osmička, byla to jen její půlka a po ní jsme jely na pravou ruku. Tušila jsem, že bude brzy konec. Mamka nám udala pár dalších figur.

,,A vykrokujte."

Dala pokyn pro všechny a já tentokrát udělala plnou zádrž do kroku. Povolila jsem obě otěže a pochválila klisnu.

,,Ty ses dneska něják zpotila holka."

Zasmála jsem se a hladila ji. Po několika minutách jsme měly vykrokováno. Sesedla jsem a udělala třmeny. Povolila jsem podbřišák a šla s ní ven.

,,Jasmine, pojď sem prosím."

Otočila jsem se. Vedle mamky stála ona osoba. Byla to nějaká holka asi tak o pět let mladší.

,,Tohle je Veronica, je jí třináct.”

Skoro jsem se trefila, problesklo mi hlavou.

,,Bude u nás jezdit. Provedeš ji tu?"

,,Dobře."

Usmála jsem se a ve skrytu duše skrývala nechuť. Mamka se usmála a odešla.

,,Jsem Jasmine a tady Ginger."

Podala jsem dívce ruku na seznámení.

,,Veronica."

Odpověděla a zamilovaně koukala na Ginger.

,,Brantly vezmeš prosimtě Ginger a postaráš se o ni? Mezi námi dám ti čtyř denní volno pak."

Zavolala jsem na mladíka, který šel kolem obdélníku.

,,Lákavá nabídka. Beru."

Usmál se a já poděkovala.

,,Čí je ten kůň?"

Zeptala se mě Veronica s obličejem, který očekával, že nikomu.

,,Ginger je už pět let moje."

Dívčina tvář znatelně zklesla. Šla jsem jí ukázat vše. Byla naštvaná, že Loira a Topsy patří mně. Po hodinové prohlídce jsme zašly do jídelny, kde jsem ji nechala v zajetí mamky a odešla do pokoje. Za celý den jsem se konečně oblékla do jezdeckého a seběhla do jídelny.

,,Jasmine, Veronica se mě ptala, zda si bude zítra moct sednout na Loiru. Ráda by vyzkoušela drezuru a i parkur.''

Otočil se na mě táta. Málem jsem se zakuckala pitím.

,,Tati, to je dost jasný, že odpověď zní ne. Neznám ji ani den a mám ji pustit na svého vypiplaného koně."

Sedla jsem si za bar.

,,Ale stejně máš zítra tréninky."

,,Já to nedovolim."

Hodlala jsem se rvát jako lvice. Do jídelny vešla mamka, když zaslechla naši hádku.

,,Harry, Jasmine je plnoletá a navíc jí ti koně patří."

Hodila jsem po mamce děkovný pohled.

,,A koho jí chceš dát?"

,,To už nech na mně. Je jí třináct. Nevím jak jezdí. Vezmu pro ni Scottieho."

Usmála se mamka.

,,Ok vzdávám se."

Táta zvedl ruce na obranu a já se uculila. Přiběhl černý pes s bílými tlapkami.

,,Kiarko."

Pohladila jsem svoji fenu. Na celém ranči bylo pár psů a plno koček.

,,Tě tu celý den hledala."

Usmála se mamka.

,,Až mě našla."

Zasmála jsem se.

,,Jdu za hříbaty."

Usmála jsem se na mamku. Bylo skoro šest hodin.

,,Jen jdi."

Vyšla jsem ven na dvůr i s Kiarou.

,,Brantly, jedeš k hříbatům?"

,,Ano."

,,Tak já jedu s tebou."

Brantly přikývl a já si sedla za něj. Nastartoval svůj skútr a jeli jsme. Vedle nás běžela Kiara.

,,Prosím jsme tu."

,,Děkuju."

Pousmála jsem se. Dnes byl díky bohu pátek. Šla jsem k výběhu, kde skotačila čtyři hříbata.

,,Louvre pojď ke mně."

Zamlaskala jsem na sedmiměsíční klisničku, jejíž matkou byla Loira. Pohladila jsem ji a pomazlila jsem se s ní. Zopakovala jsem si s ní vše, co jsme se kdy naučily.

,,Máš dobrého pamatováka."

Pohladila jsem ji po hlavě. Louvre zdědila zkušenosti po Loiře a po otci určitě ty nejelegantnější chody. Jejím otcem byl plemeník z Argentiny. Slunce mělo zapadnout za hodinu a půl. Tudíž po desáté. U hříbat jsem vždy trávila polovinu dne.

,,Jasmine, chceš jet se mnou zpět?"

Objevil se u mě Brantly.

,,Díky, ráda."

Usmála jsem se a rozloučila se s hříbáky, kteří už byli v boxech. Sedla jsem si zas za Brantlyho.

,,Kdy ti rodiče koupí dopravní prostředek?"

Optal se směle mladík, když jsme byli už u ranče.

,,To netuším, ale já si zatím vystačim se svými koňouchy. Vytrvalí jsou dost."

Zákeřně jsem se usmála. Chtěla jsem Brantlymu připomenout naši sázku před rokem, kdy tvrdil, že Loira jako andalusák není rychlejší než jeho skútr.

,,Dobře, vím, porazily jste mě tehdy s Loirou. Teď jdu kontrolovat, aby šéf nenadával."

,,Hmmm, si tu prohlídku užij."

,,Děkuju."

Usmál se na mě ironickým pohledem. Já si šla dát něco dobrého k večeři a pak s Kiarou šla k výběhům. Stál tam už Rorie.

,,Zavedu si je sama. Už jsi nastlal?”

,,Ano, připravil jsem také krmení.”

,,Výborně, můžeš jít. Ráno se zas uvidíme.”

Usmála jsem se ironicky a otevřela branku. Loira, Caitlyn, Ginger a Prescy ke mně přišly a vylezly na plac před brankou. Zavřela jsem ohradu, protože tam ještě bylo pár klisen a valachů, a šla s mojí čtveřicí do stáje. Rozešly se do svých boxů a já zatím je zavřela. Vzala jsem si vodítka na Amadea a Dannyho. Šla jsem k výběhům pro hřebce a přivítala se s oběma. Připla jsem vodítka k jejich ohlávkám a vedla je. Oba byli sice hodní a velice přátelští jak k sobě, tak i k ostatním koním, ale nikdy nevím, co jim v hlavě přeskočí. Na prahu stáje jsem odepla vodítka a oni vešli do dvou boxů, které byli hned u dveří stáje. Zavřela jsem je. Kiara si lehla na podlahu a sledovala mě. Já postupně všech svých šest koní vyčistila a odešla se s Kiarou se projít. Kolem půlnoci jsem zalehla do postele a usnula i s Kiarou v posteli.